Bojové styly
TRADIČNÍ WUSHU – HONG JIA QUAN
Trénink tradičního čínského wushu stylu Hong jia quan (v překladu znamenající pěst rodiny Hong, podle svého zakladatele Hong Xi Guan) je hodný pro široké spektrum cvičících, od malých dětí přes dospívající mládež po dospělé. Výjimkou mezi studenty nejsou ani starší generace cvičících. Je to dáno charakterem technik. Styl Hong jia quan je založen na velkém množství ručních technik, tedy úderů, chycení, bloků, strhů a páčení, které jsou rováděny v základních a stabilních postojích. Smyslem technik je praktické použití v sebeobraně, která sloužila původnímu účelu výuky tohoto stylu v těžkých dobách čínské historie, a kterému poslouží stejně dobře i v dnešní době. Z pohledu dnešní doby se však také jedná o komplexní systém pohybů, které je možné cvičit pro zlepšení fyzické kondice, zdraví a zábavu. Obecně cvičení bojových umění má blahodárný vliv na lidské zdraví a dlouhověkost, neboť při cvičení dochází k protažení všech svalových partií a v kombinaci se správných dýcháním je při dlouhodobém a pravidelném cvičení prevencí pohybových, cévních a psychických chorob. Dá se říci, že při dodržení dalších preventivních zásad zdravého života je lékem na dlouhověkost, jak je možné ukázat na příkladech lidí v Asii, kteří se cvičení věnují do vysokého věku
MODERNÍ WUSHU NANQUAN A CHANG QUAN
Tréninkem moderního wu shu se zabývají především mladí lidé, kteří nechtějí cvičit čínské kung fu pro jeho bojovou stránku, ať už v podobě intenzivního cvičení sebeobrany nebo zápasu san shou, nebo jej cvičí jako doplňkový trénink k tradičním formám čínského kung fu. Nutno podotknout, že moderní formy wushu jsou určeny převážně pro mladé studenty, neboť provedení technik je zpravidla náročné na přesnost provedení a rychlost. Současně obsahuje oderní pojetí množství akrobatických technik, které ještě více zatraktivňují sestavy pro samotné cvičící i diváky. Moderní wushu je totiž stejně tak jako zápas sanda
jakou si univerzální soutěžní formou srovnání pro cvičící všech stylů čínského wushu. Techniky úderů jsou převážně univerzálními technikami stejně tak jako kopy a postoje pro všechny styly čínského wushu. Jejich provedení bylo však pro účely soutěží standardizováno, tak aby bylo objektivně hodnotitelné porotou při soutěžích. A v tom tkví podstata moderního wushu. Smyslem bylo vytvořit systém hodnocení zacvičených sestav, tak aby je bylo možné co nejobjektivněji vyhodnotit, neboť právě to, nebylo vždy v tradičním pojetí, právě pro různorodost cvičení možné. Každý prvek je tedy zapotřebí trénovat tak, jak vyžaduje standard a je žádoucí zdůraznit co nejvíce výraz jednotlivých technik. Aby se však úplně nevytratil duch a charakter některých specifických stylů čínského wushu, byly sestavy „taolu“ moderního wushu rozděleny do dvou směrů. Techniky nan quan – vyjadřující jižní styly a techniky changquan vyjadřující severní styly čínského wushu. Zatímco nanquan je založen na technikách nízkých postojů, rychlých přechodů, tvrdých úderů, vedených zejména do pasu a omezených prvků akrobacie, Changquan je naproti tomu založen na technikách severních stylů wushu, kde jsou dominantní rychlé a
dlouhé údery, vysoké kopy a velké množství akrobatických technik. V soutěžním provedení sestav jsou rozhodčími hodnocena kritéria provedení jednotlivých technik, celkové pojetí sestavy a choreografie, provedení předepsaných prvků (zejména akrobacie) a celkové nasazení – tedy způsob jakým cvičící sestavu zacvičí. Má se na mysli rychlost, síla do úderů a celkový dojem provedení. Kritériem je dodržení některých pravidel při cvičení jako vymezení sestavy do přesně ohraničeného prostoru, oblečení a chování
cvičícího, tedy jakási etika. Ve formách moderního wushu se cvičí jak pěstní formy, tak i cvičení se zbraněmi, přičemž se používají ortodoxní zbraně – dlouhá tyč, šavle, meč atd. Pro tyto kategorie existuje označení Nan gun (jižní dlouhá tyč), Nan dao (široká jižní šavle) nebo Jian shu (severní meč), Dao shu (severní šavle) nebo Gun shu (severní dlouhá tyč) Cvičení moderního wushu se zpravidla věnují studenti, kteří zvládli techniky některého ze stylů tradičního wushu. Samotný trénink moderního wushu probíhá intenzivním opakováním základních technik postojů a jejich přechodů v kombinaci s technikami úderů a kopů (Ji ben gong). Zejména na provedení kopů jsou velké vysoké nároky, pokud se jedná o jejich výšku, rychlost a přesnost. Součástí kopů prováděných se země jsou totiž důležité i kopy z výskoku ať už přímé nebo z otočky. Právě jejich zvládnutí bývá tím nejtěžším co moderní wushu vyžaduje. Dále, se základní techniky věnují prvkům akrobacie – zejména přemety, salta a jiné skoky. Trénink taolu moderního wushu je velmi náročný na roztažnost, sílu a rychlost. Vyžaduje tedy na cvičícím dobré gymnastické schopnosti. Je zapotřebí trénovat také vytrvalost, neboť sestavy trvají i několik minut a síly v průběhu provedení zejména v závislosti na náročnosti prvků, rychle docházejí. Cílem je zacvičit sestavu tak, aby provedení bylo po celou dobu v určitém tempu, a aby každý prvek byl zacvičen technicky co nejlépe. Některé náročné kombinace technik jsou mezi sebou odděleny vteřinovými pauzami. Ve škole Hong Bao Wusu mají studenti možnost trénovat moderní wushu v provedení Nanquan, Nan gun a Nan Dao, neboť tyto formy jsou nejblíže k tradičnímu pojetí stylu, který cvičíme. Modernímu wushu se zpravidla věnují individuálně vybraní studenti.
ZÁPAS KICKBOXING SANDA
Sanda (přeloženo jako "volný zápas, volný boj") je jednou disciplín čínského wushu, sebeobranný systém a bojový sport. Někdy je také nazývám čínským kickboxingem. Původně nebyl vytvořen jako zvláštní styl wushu v pravém slova smyslu, nýbrž jako prostředek použití technik wushu v reálném boji, sebeobraně nebo sportovním zápase. V Číně převládá názor, že sanda je podstatou wushu. Sanda kickboxing v současném moderním pojetí bylo vytvořeno ve 20. století. Ačkoliv bylo zpočátku vyvíjeno pro armádní účely, brzy se stalo součástí výuky bojových umění všech stylů wushu. V současné době existuje kromě civilní formy sanda v podobě sebeobrany a sportovního zápasu také jeho armádní podoba military sanda, které je určeno k vojenskému výcviku a k likvidaci nepřítele. Jeho vojenská forma dále zahrnuje poutací, znehybňující a odváděcí techniky. Vlastní trénink sestává z 3 základních technik – údery, kopy a hody, strhy a porazy. V základu se podobá kickboxingu nebo thajskému boxu, právě strhy, hody a porazy jej od převážně postojových disciplín odlišují. Vše je dohromady trénováno jako ucelený systém a jednotlivé techniky na sebe rychle a logicky navazují. V naší škole trénujeme sanda kickboxing jako formu sebeobrany a dále jako sportovní zápas podle pravidel světové federace IWUF a EWUF. Cvičí se individuálně formou nácviku technik úderů a kopů, hodových a porazových technik, následně ve dvojicích nácvik úderů a kopů na lapy a do boxovacího pytle, trénink pokračuje řízeným a na konec volným sparingem. Součástí tréninku je komplexní rozcvička a posilování svalových partií důležitých pro trénink zápasu, gymnastiky a akrobacie pro bojové sporty. Trénink je náročný, a proto je určen pouze vážným zájemcům a pokročilejším studentům bojových umění a sportů.